Jubilejní pochod
Letošní trasa vedla z Pustovět přes Malou Bukovou a Nezabudice k přívozu v Luhu. Byla to moc příjemná cesta, která vedla nejprve lesem a pak volnou krajinou s nádhernými výhledy. Stromy se už začínaly podzimně vybarvovat, a tak to byla pravá pastva pro oči. V jednom místě jsme malinko "zakufrovali", ale někteří přítomní pamětníci stejné trasy před pěti lety si vzpomněli a z bludného kruhu nás vyvedli. Pan převozník musel jet několikrát, aby naši "hordu" postupně převezl. Dva otužilci řeku přeplavali vlastními silami a zjevně si ve vodě libovali. Přívoz a pamětní síň Oty Pavla leží v Luhu pod Branovem, náležícímu k obci Branov na Rakovnicku. Obec byla pravděpodobně založena až po husitských válkách, avšak první zmínka o ní je ve staré manské knize a pochází až z roku 1551. V té době byla branovským osadníkům uložena robotná povinnost střežit nepřetržitě čtyřmi muži přední vrata hradu Křivoklát. Tři střelci museli chodit na lov se samostříly a v pohotovosti byli stále dva poslové. Od slova "bránit" nejspíš vznikl název obce. Ten má i druhou verzi. Branov byl a stále je obklopen hlubokými lesy a stahování dříví z kopců se říkalo branit. Pamětní síň bratří Pavlů je stále stejná, jen oproti loňsku trochu víc zaprášená ... Možná by bylo dobré časem zorganizovat jonáší brigádu, aby domeček vypadal lépe. Novinkou je, že před domečkem stojí zvuková informační tabule. nestihla jsem si ale poslechnout, co nám sděluje. Na lavičce pod mohutným stromem v Luhu nás bohužel neočekával ani Hugo Pavel, ani Václav Šotola, kteří se tentokrát omluvili. Asi jsem nebyla sama, kdo je postrádal; poslali jsme aspoň hromadnou zdravici z hospody. Branovská hospoda prošla jakousi rekonstrukcí, která jí na útulnosti moc nepřidala. A tak jsme byli rádi, že jsme si své pivečko mohli vypít venku. Zpáteční cesta vedla přes rezervaci U Eremita. Jeden kilometr dlouhá "kozí stezka" protíná rezervaci ležící v prudkém svahu a vede po jeho vrstevnici. Rezervace je jedním z mála míst v naší zemi, kde lze vidět ve větším množství rostoucí jehličnan tis červený. V rezervaci je této vzácné dřeviny asi tisíc kusů. Když jsme se blížili k nádraží, začalo mírně krápat, což už nám nevadilo. Na závěr přidávám tradiční poděkování Pavlovi Hrubému, který jako vždy pečlivě připravil mapky i trasu pochodu.Jubilejní třicátý ročník Pochodu za Otou Pavlem ukázal, že tento výlet je stále přitažlivou podzimní akcí. Účast byla hojná : zúčastnilo se 40 pochodníků, přičemž zvláštní pochvalu zasluhuje tříletá Adélka, která skoro celou cestu absolvovala "po svých". Také pejsek Dorinka statečně pochodoval.
Marie Lázeňská